IKAPOK II

Pohybové aktivity v inkluzivním vzdělávání

Pohybové aktivity v inkluzivním vzdělávání

RPVOK

28. 9. 2021

Inkluzivní vzdělávání začíná tvorbou školního vzdělávacího programu předškolního vzdělávání (ŠVP PV). Je nutné po pravdě zodpovědět všechny údaje v InspIS a zohlednit je při zápisu dětí do mateřské školy. 

Pokud dítě potřebuje speciální vzdělávací přístup (SVP), je nutné, aby učitelky (učitelé) byly seznámeny s výsledky vyšetření pedagogicko-psychologické poradny (PPP) nebo speciálně pedagogického centra (SPC). Ideálem je, když s výsledkem vyšetření přijdou zákonní zástupci už k zápisu. Učitelka má potom dostatek času připravit třídní vzdělávací program předškolního vzdělávání (TVP PV), zohlednit v něm prostředky speciální pedagogické podpory, nastudovat si odbornou literaturu a zúčastnit se semináře s danou tematikou.

Pro dítě, kterému nepostačuje zohlednění individuálních vzdělávacích potřeb, učitelka vypracovává plán pedagogické podpory (PLPP), jako podpůrné opatření prvního stupně. Nejpozději po třech měsících se vyhodnocuje.

Individuální vzdělávací plán (IVP) mateřská škola zpracovává pro dítě od druhého stupně podpůrných opatření na základě doporučení školského poradenského zařízení (ŠPZ – PPP nebo SPC) a žádosti zákonného zástupce dítěte. Vyhodnocuje se nejméně jednou ročně. Zde je třeba jasně stanovit cíle a opatření.

Nejdůležitějším faktorem je spolupráce s rodinou a vzájemná důvěra se zákonnými zástupci dítěte. Od rodičů získáme informace od pediatra nebo lékaře specialisty, informace o dítěti, jak dítě reaguje na úspěch či neúspěch, z čeho má radost, čeho se bojí, co na něj platí, co nejraději dělá atd. 

Nejde však jen o rodinu dítěte se SVP, ale i rodiny ostatních dětí ve třídě či celé mateřské školy. Je nutné i ostatní zákonné zástupce přesvědčit, že integrace je ve prospěch všech dětí, nikoli na jejich úkor.


„Hry obzvláště lidskou povahu těší, což ukazuje celý dětský věk, oddaný hrám a požitek z žertů a jiných druhů rozptýlení, provázejí nás po celý život.“

- Didaktika analytická -


Při zařazování dítěte do kolektivu s úspěchem používám maňáska medvěda, jsme totiž třída medvídků. Medvídek prožívá neuvěřitelná dobrodružství, setkává se s ostatními zvířátky a řeší různé situace. Vždyť každé zvířátko je jiné a každé umí něco jiného. Had neumí běhat, krtek je slepý, starý vlk špatně slyší, liška si vytváří pravidla ve svůj prospěch… Maňásek pomáhá dětem pochopit různé situace, se kterými se setkávají v běžném životě a které zatím dobře nechápou. Nenásilnou formou pomáhá vytvářet pravidla třídy a děti je lépe chápou a přijímají. 

Důležité je pravidla přesně a jasně nastavit a vymezit hranice chování. Děti se budou snažit hranice rozšířit, získat větší prostor pro manipulaci. Je na učiteli zvážit, kdy to možné je a kde není, protože by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti dětí, nebo tím můžeme omezit osobní prostor druhého dítěte.

Při zařazování dětí se SVP do kolektivu se mi osvědčily psychomotorické hry. Děti při nich velice rychle zapomínají, že někdo z nich je „jiný“ a bez problémů ho do hry přijmou. Dítě, které má problém, ztrácí zábrany a také se aktivně do hry zapojí. Tyto hry mohou být celodenní součástí režimu dne. Nemusí se zařazovat pouze do pohybových aktivit. 

Během celého dne lze také zařazovat hudební a hudebně dramatické chvilky. Spojení říkadla, hudby a pohybu je známé po staletí. Napomáhá rozvíjet nejen pohyb, vytváří i vztahy mezi dětmi. Nejedná se pouze o taneční hru, která rozvíjí hrubou motoriku, ale i rozvoj jemné motoriky a koordinaci pohybů, vytleskávání, vyťukávání rytmu. Dítě, které nechodí nebo se špatně pohybuje, pak intenzivněji vnímá rytmus běhu či chůze. 


„Tělo nechť každodenní své hýbání má.

- Jan Ámos Komenský -


Hlavní důraz pro rozvoj pohybu je při ranním cvičení, řízených tělovýchovných činnostech a cvičení po vyspání. Jejich příprava je pro učitelku velmi náročná. Je třeba zapojit všechny děti, obsah zorganizovat tak, aby každý zažil tzv. „chvilku slávy“, aby každý byl spokojený. Záleží na kreativitě učitelky, jak dokáže děti pro pohyb motivovat, jaké si vybere pomůcky, a hlavně jak je dokáže všechny zapojit. Pokud dítě se SVP nelze zapojit do pohybové aktivity kolektiv u celé třídy, musíme pro něj najít alternativu pohybu či vymezit bezpečný prostor, kde by si jej samo nebo s asistentem mohlo vyzkoušet. Nikdy jej od pohybu neodrazujeme, ale vedeme ho k tomu, aby si ho podle svých možností a schopností vyzkoušelo. 

Velký prostor pro pohybové aktivity skýtá pobyt venku. Pobyt na školní zahradě bývá nejčastěji využíván, je pro děti bezpečnější. Záleží však na vybavenosti zahrady a její využitelnosti pro pohyb dětí.  Důležitou součástí pobytu venku by měly být vycházky. Děti se učí orientaci v okolí školy, zvyšuje se jejich fyzická aktivita, vnímají zvuky okolí, učí se bezpečnému chování v silničním provozu. Pokud je v blízkosti mateřské školy les nebo park, je škoda nevyužít přírodní prostředí, které poskytuje přirozené podněty pro rozvoj pohybu.

Vybíráme takové pohybové aktivity, které budou v rovnováze s individuálními možnostmi a schopnostmi každého dítěte, aby se při nich cítily dobře, bavily je a měly možnost si je oblíbit.

Jde o přirozené lokomoční pohyby (plazení, lezení, chůze, běh, skoky), pohybové, hudebně pohybové a taneční hry, rovnovážná a balanční cvičení, koulení, házení a chytání míče, pohyby rukou a nohou, koordinace činnosti ruky a oka, cvičení jemné motoriky.

Nesmíme zapomínat, že každé dítě je jiné. Navíc přichází do mateřské školy různě naladěné. Co se podařilo jednou, nemusí se podařit podruhé. Je nutná improvizace v danou chvíli. Připravit si více variant obsahu cvičení. Tyto děti se většinou rychleji unaví, rychleji ztrácí zájem o činnost, potřebují častější střídání odpočinku, nižší intenzitu cvičení. 

V mateřské škole nevychováváme výkonnostní natož vrcholové sportovce, ale učíme děti radosti z pohybu, aby se cítily dobře, aktivně se zapojovaly a nevyhýbaly se mu ani v pozdějším věku, ale naopak pohyb aktivně vyhledávaly jako zdroj zábavy.

Při nácviku pohybu mnohdy postupujeme skokem, jindy se nám zdá, že nedosahujeme žádného pokroku. Nikdy však se nesmíme vzdávat, u dítěte využíváme pozitivní hodnocení a snažíme se opakovat pohyb tak často, abychom jej dítě naučili, ale zároveň nevyvolali odpor k němu. Důležité je ukázat mu, že jsme jeho průvodcem při učení pohybu: „Pojď, zkusíme to spolu. Spolu to dokážeme!“ Je dobré, samozřejmě tam kde je to možné, aby dítě mělo svého dětského průvodce nebo, chcete-li, mentora. 

Pohyb je důležitou součástí našeho života. Díky pohybu si děti uvědomují své tělo a zároveň ho formují. Důležité je, abychom u dětí vypěstovali pohybovou samostatnost, vytvořili zdravé pohybové návyky a upevnili základní pohybové dovednosti, postupně i ve ztížených podmínkách, což rozvíjí jejich vůli, odvahu i sebedůvěru. Pomáháme jim, aby se z nich pro určitou pohybovou nedostatečnost nestaly děti samotářské, trpící pocity méněcennosti. 


Mgr. Jitka Bařinová

ZŠ a MŠ generála Františka Fajtla DFC, Rychnovská 350, Praha- Letňany



Použitá literatura:

ADAMÍROVÁ, Jiřina. Hravá a zábavná výchova pohybem. Praha: ČASPV, 2000.

BLAHUTKOVÁ, Marie. Psychomotorika. 1. vyd. Brno: Pedagogická fakulta MU Brno, 2003.

HAAEFELE, Betina, WOLF-FILSINGER, Maria. Každý začátek v mateřské škole je těžký. Praha: Portál, 1993.

POSPÍŠILOVÁ, Lenka. Ta naše zemi, zemička. Praha: HRAJETO. 2013

SIGMUND, Erik. Pohybová aktivita dětí a jejich integrace prostřednictvím 60 pohybových her. Olomouc: HANEX 2007.

SINDELAROVÁ, Brigitte. Předcházíme poruchám učení. Praha: Portál, 1996

ŠIMANOVSKÝ, Zdeněk, MERTIN Václav. Hry pomáhají s problémy. Praha: Portál 1996.

ZÍDKOVÁ, Martina, HOLÁNOVÁ, Barbora. Hry pro každou příležitost. Praha: ČASPV, 2008.

https://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=11994