1. Kdo a jakým způsobem zajišťuje výchovnou péči v pobytových školských zařízeních?

K urychlenému umístění dítěte mimo rodinné prostředí (krizová situace, týrání a jiná trestná činnost páchaná na dítěti) slouží zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP). Do tohoto zařízení může být dítě umístěno bez předchozího rozhodnutí soudu i bez souhlasu zákonného zástupce. O přijetí může požádat i samo dítě. ZDVOP zajišťuje kompletní krátkodobou  péči o dítě (zpravidla několik dnů) a to do doby, než je zajištění péče o dítě zajištěno jinak (příbuznými, umístěním do ústavní výchovy apod.). Tato zařízení fungují pod různými názvy, nejznámější jsou tzv. Klokánky. Do ZDVOP může být přijato i dítě mimo krizovou situaci, například tehdy, kdy pečující osoba nastupuje hospitalizaci apod.

Dlouhodobá náhradní výchovná péče o děti bez domova, s problematickým rodinným zázemím či závadovým chováním je realizována v těchto typech zařízení:

1. Dětský diagnostický ústav
2. Dětský domov
3. Dětský se školou
4. Výchovný ústav

Dítě je do zařízení umístěno rozhodnutím soudu zpravidla na návrh orgánu sociálně právní ochrany dětí nebo na návrh zákonných zástupců.

1.      Dětský diagnostický ústav (DDÚ)

Diagnostický ústav plní úkoly diagnostické, výchovně vzdělávací, terapeutické (v oblasti sociální, psychologické, pedagogické). Jde o internátní režimové zařízení, ve kterém dítě plní povinnou školní docházku. Výsledkem pobytu dítěte v DDÚ je komplexní diagnostika dítěte s návrhem optimálního postupu pro zajištění potřeb dítěte ve smyslu jeho zdravého vývoje a zájmu.  Vzhledem k tomu, že do diagnostického ústavu jsou umisťovány i děti se závažnými projevy problémového chování, zpravidla DDÚ navrhuje umístění do některého typu zařízení, které umožňuje dlouhodobý pobyt (až do zletilosti dítěte, v odůvodněných případech do 19 let).

2.      Dětský domov (DD)

Zařízení tzv. náhradní rodinné péče (výchovy) primárně určené pro děti s problematickým rodinným zázemím, děti, které přišly o rodiče a není možnost péče ze strany širší rodiny apod. V dětském domově dítě plní školní docházku ve škole, která je pro DD spádová; pokud jde o střední školu, tak zpravidla s dobrou dojezdovou vzdálenosti. V dětském domově může dítě pobývat do dosažení zletilosti, v odůvodněných případech do 19 let. Děti umisťované do dětského domova zpravidla nemají vážné poruchy chování, resp. jejich chování lze zvládnout běžnými výchovnými postupy.

3.      Dětský domov se školou (DDŠ)

Dětský domov se školou je typem ústavní výchovy, které je určeno pro děti mladší 15 let s problematickým rodinným zázemím a současně s výraznými problémy v chování, tedy děti výchovně náročné. Školní docházku dítě plní ve škole, která je součástí zařízení. Jde o náročnější typ režimového zařízení, do kterého jsou umisťovány také děti s nařízenou ochrannou výchovou. V přístupu k dětem jsou uplatňovány náročnější výchovné postupy a opatření. Pokud se chování nepodaří zlepšit a není naděje na návrat do funkční rodiny, dítě obvykle v 15 letech odchází do výchovného ústavu.

4.      Výchovný ústav (VÚ)

Výchovný ústav poskytuje péči dětem od 15 let věku s vážně narušeným mravním vývojem, závažnými projevy poruch chování, jejichž jednání ohrožuje nejen je samotné, ale má společenské dopady.  Jde tedy o děti páchající trestnou činnost, začínající či pravidelné uživatele návykových látek, výrazně agresivní, obtížně zařaditelné do běžné společnosti. Ve VÚ děti zůstávají do dosažení zletilosti (max. do 19 let), pokud není soudem rozhodnuto jinak. V rámci pobytu ve VÚ by měl klient dosáhnout alespoň minimální profesní přípravy.

19. Co je ADHD? Jak se projevuje? Jak pracovat s žákem s touto diagnozou?

Co je to vlastně porucha pozornosti? Dle Mezinárodní klasifikace nemocí MKN 10 dle WHO (Světová zdravotnická organizace) jde o skupinu „Poruchy chování a emocí s obvyklým nástupem v dětství a v dospívání“, kde můžeme najít podkategorii označovanou F90 - „Hyperkinetické poruchy“.

Do těchto hyperkinetických poruch patří především „Porucha aktivity a pozornosti“ a „Hyperkinetická porucha chování“. Jde o neurovývojovou poruchu, kdy nemoc samotnou diagnostikuje dětský psychiatr, který si může vyžádat i spolupráci pediatra, neurologa nebo psychologa.

V běžném životě se často setkáváme v tomto kontextu s pojmem ADHD – Attention Deficit Hyperactivity Disorder, kdy tento termín vychází z Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch, DSM - IV užívaného v USA, diagnostická kritéria stanovena Americkou psychiatrickou asociací se mírně liší. Hyperkinetická porucha se dá rozpoznat už u velmi malých dětí, nejvíce ve školním věku (trpí jí necelých 10 % dětí) a nejnápadnější bývá u chlapců. Tato vrozená porucha ovlivňuje impulzivitu, působí na pozornost a je typická velkou hyperaktivitou. U téměř poloviny dětí se projevy poruchy v období puberty zmírňují, v určité podobě často zůstávají až do dospělosti.

Rozlišujeme tedy dva druhy poruch pozornosti:

Porucha aktivity a pozornosti (ADD):

Převážně nepozorný typ má (již podle názvu) problémy s koncentrací a soustředěním. Také má tendenci nedbat na pokyny autorit, mezi které patří učitelé a rodiče. Enormní potíže mu způsobuje i dokončování zadaných úkolů. Během výuky vyrušuje ostatní. Vzhledem k projevům nepozorného typu může být mylně považován za lajdáka a buřiče, čímž se oddaluje úspěšnost odhalení jeho diagnózy. 

Obecně se dá uvést, že jde o nedostatečnou aktivitu (hypofunkci fungování). Děti s touto poruchou se často jeví jako psychicky „nepřítomné“, zahleděné, pomalé a v chování spíše neposlušné. Často unikají do svých fantazií, ale pokud je něco opravdu zaujme, jsou schopné upnout k takovému úkolu svou absolutní pozornost. U ADD se jedná především o utlumení funkce levé mozkové hemisféry, která je odpovědná za soustředění a aktivitu. Tyto děti mají potíže s podáním dostatečného výkonu ve školním prostředí, ale nemívají výrazné potíže s chováním.

Hyperkinetická porucha chování (ADHD)

Převážně hyperaktivní impulzivní typ naopak nedokáže postát chvíli v klidu. Během hovoru má tendenci hodně přerušovat ostatní a skákat jim do řeči i přesto, že se ho daná konverzace vůbec netýká. Rozhoduje se na základě impulzivního chování, které může být v některých případech i velmi extrémní. (Těžko se hlídá a nedá se prakticky předvídat, co a kdy zase udělá.) Největším utrpením je pro něj spořádané čekání ve frontě, takže často předbíhá. Taktéž má problémy se soustředěním a dokončováním úkolů. 

Tyto děti bývají nepozorné, roztěkané, dynamické a stále živé. Nikdy dlouho nevydrží v klidu, jejich pozornost je kolísavá a krátkodobá, někdy pouze vteřinová. Velmi snadno se od práce nechají vytrhnout, činnost nedokončují a odbíhají k jiné. Občas jsou vyloženě neposlušné, často odmlouvají, neposedí, jsou impulzivní a mají potíže se sebeovládáním. U těchto dětí je oslabena funkce pravé i levé hemisféry mozku. Ba jednu stranu mají oslabenu aktivitu pozornosti, na druhou stranu však nemají dostatečně aktivní regulační centra, která by je dokázala zklidnit a umožnila jim udržet, u téměř čehokoli, svou pozornost. Ve škole je výrazné jejich nekontrolovatelné chování. Mnoho učitelů má potíže takové dítě pedagogicky zvládnout a tak mohou nastávat i potíže s autoritami.

Je dobré vědět, že zhruba 30% případů poruch pozornosti je spojeno s kombinacemi dílčích dysfunkcí, jako jsou poruchy učení (dyslexii, dysortografii, dyskalkulii a další), vyskytují se však i s poruchami řeči ( dysfázií, dyslálií, koktavostí…) a podobně. Někdy se rovněž objevují úzkosti, deprese, traumata, kdy mnohdy se ADHD za tyto potíže schovává.

Mezi příznaky patří neudržení pozornosti při činnosti, děti nemají v lásce úkoly zaměřené na trpělivost a soustředění, ztrácejí věci, jsou stále v pohybu a neustále hovoří, mají problém zůstat v klidu, drobné podněty způsobují jejich silné emoční projevy, je pro ně složité být zticha a v klidu.

Příznaky ADHD u dětí jsou tedy např: 

• Sebestředné chování 
• Přerušování hovorů ostatních 
• Potíže s čekáním, kdy na ně přijde řada 
• Emocionální nepředvídatelnost 
• Neposednost 
• Neschopnost být potichu 
• Neschopnost dokončovat zadané úkoly 
• Malá soustředěnost 
• Oddalování úkolů, které vyžadují koncentraci 
• Častá chybovost (například v testech a domácích úkolech) 
• Denní snění 
• Chaotičnost a neschopnost organizace 
• Zapomnětlivost 
• Nepozornost doma i ve škole  

U adolescentů a dospělých se symptomy ADHD projevují nejčastěji tak, že: 

• Se nemohou soustředit 
• Soustředí se až příliš 
• Jsou neorganizovaní 
• Mají problémy s časem 
• Často zapomínají 
• Jsou impulzivní 
• Mají emoční problémy 
• Jsou k sobě přehnaně kritičtí 
• Trpí nízkou motivací 
• Jsou neklidní a úzkostní 
• Se cítí slabí (nemohou spát atd.) 
• Jsou neustále ve stresu 
• Nedovedou navazovat a udržovat vztahy 
• Mohou mít větší sklony k užívání návykových látek 

Kdo a jakým způsobem zajišťuje výchovnou péči v pobytových školských zařízeních?

• Vytvořit jednoduchá pravidla, která pomohou dítěti lépe se orientovat v povinnostech a úkolech (např. sepsat si úkoly a postupně odškrtávat)
• Dbát na režimovou čitelnost, pravidelnost, rituály, důraz na plánování celodenního režimu
• Podávat dítěti jasné informace 
• Úkoly dělat po menších krocích, dle potřeby zařadit relaxační přestávku, pohybové uvolnění
• Stanovit jasná pravidla a hranice při školní práci i v chování, být důslední
• Postupně prodlužovat interval pracovní zátěže dle možností dítěte
• Umožnit častější střídání činností, charakterů úkolů, dle potřeby pohybové uvolnění
• Nastolit vzájemnou důvěru, využívat komunikaci
• Medikace, psychoterapie, výchovné přístupy (důslednost, pravidla, nácvik každodenních činností,…)

Léčba ADHD 

Léčba probíhá prostřednictvím rozhovorů s psychiatrem (nejprve dětským), může se využívat služeb Pedagogicko-psychologické poradny. Vhodné výchovné postupy, režim a trénink jsou případně kombinovány s vhodnými léky. Jednotlivá posouzení jsou vždy velmi individuální, s ohledem na stav nemoci příslušného pacienta.

Velká část lidí, kteří mají syndrom ADHD užívá léky. Některé z nich mají za úkol podpořit soustředěnost a koncentraci, což vede k lepším studijním i pracovním výsledkům. Doba pokročila, takže kromě opravdu silných léků vám může lékař předepsat i takové, které zvládne vaše tělo (nebo tělo dítěte) trochu lépe zpracovat. 

Jako účinná forma pomoci se nabízí rovněž psychoterapie, během níž může člověk otevřeně hovořit o svých myšlenkách a pocitech. Odborník navíc může klienta navést ke zkoumání jeho vzorců chování a naučit ho, jak je efektivně ovládat a měnit, tak, aby mohl vést normální a plnohodnotný osobní i společenský život. 

S psychoterapií se běžně pojí i behaviorální terapie, která se mnohdy pokouší o provázanost několika stran. (Dítě se učí, jak má zvládnout situace doma a ve škole, učitelé a rodiče zase to, jak správně přistupovat k dítěti, které má takto specifické chování.)  

Nakonec můžete přistoupit i k tréningu měkkých dovedností, během kterého si pacient systematicky osvojí běžné vzorce chování. (Třeba, jak se zapojit do hovoru ostatních bez přerušování, jak se naučit čekat a podobně.)  

Užitečné tipy pro rodiče a učitele najdete v knize ADHD: 100 tipů pro rodiče a učitele od autorky Jenett Wolfdieter.