Práce pedagogických pracovníků v současném „inkluzivním“ vzdělávání je determinována mnoha proměnnými, jednou z nich je „chování žáků“, které podstatně ovlivňuje vzdělávací proces, práci pedagogického pracovníka, práci samotného žáka, práci kolektivu třídy a konečný výsledek jejich společného snažení. Vzhledem k aktuálnosti dané problematiky se semináře Regionálního centra aplikovaných pohybových aktivit v projektu Rovné příležitosti ve vzdělávání v Olomouckém kraji zaměřily na oblast „Problémové chování žáků v inkluzivním prostředí, vzdělávání“. Odborná lektorka Mgr. et Mgr. Milada Sovadinová, psycholožka, vedoucí SPC Olomouc v rámci semináře zdůraznila nejčastější projevy problémového chování žáků,  možná řešení a vhodné reakce školy, okolí na nepřijatelné chování a legislativní ukotvení této problematiky. Věnovala se oblastem „Co může škola, ředitel školy, či učitel dělat, aby problémovému chování předcházel, jak reagovat, když krizová situace nastane a jaká je zde role rodiče“. 

Lektorka danou problematiku a její řešení prezentovala v Centrech pohybové gramotnosti v inkluzivním vzdělávání (CPGIV), 08.11.2022   na SPŠ Jeseník, Dukelská a 15.11.2022 na SŠ polytechnická, Rooseveltova, Olomouc, kde byla přítomna rovněž Mgr. Kateřina Lamačová, Psycholožka, PPP, SPC Olomouc, která vhodně s lektorkou a účastníky vedla diskusi k dané problematice řešené účastníky. Obou akcí se zúčastnili cca 50 pedagogických pracovníků, kteří se aktivně zapojili do diskusí a v mnoha případech požádali lektorku o osobní konzultaci na dané téma.

Vzhledem k aktivní účasti na akcích je patrné, že pedagogičtí pracovníci se s problematikou „chování“ setkávají a mají zájem jí porozumět, seznámit se s postupy pro její řešení.

Za RCAPA RPVOK

Lajza, Odborný metodik APA

Chování (angl. behavior) je souhrn či komplex vnějších projevů, činností, jednání a reakcí organismu na vnější i vnitřní podněty, včetně projevů slovních, čili jakákoli akce, aktivita nebo proces, který může být pozorován a měřen; a v tomto smyslu jej lze popisovat v termínech jeho struktury (jednotlivé komponenty), funkce či důsledků (účinky aktivity na okolí), prostorových vztahů (pozice a orientace), časového trvání, frekvence výskytu; či usuzovat na původ (vrozené/získané). Chování je spolu s prožíváním (mentálními procesy) hlavním předmětem studia psychologie jako vědy. Chování – Wikisofia